Vyučovací hodina jako brzda ve vzdělávání dospělých

Je velmi moudré, když organizace investuje do rozvoje svých zaměstnanců. Například jejich vzděláváním. Nikoli náhodně vybrané kurzy, ale opravdu systematické prohlubování nebo zvyšování kvalifikace. Například formou rekvalifikačního kurzu. Nyní má organizace nekvalifikované, ale loajální dělníky a může z nich mít díky osvícenosti nedostatkové kovoobráběče. Za stav ideál je považováno, pokud získá organizace veřejné zdroje na takovou rekvalifikaci (například prostřednictvím programu POVZ apod., viz: www.petrotahal.cz). A nastává malicherný a v konečném důsledku obludný problém. Dělník pracuje běžnou hodinu, ale chytrá hlava na MŠMT nezná běžnou hodinu výuky, ale pouze 45 minutovku. 8 vyučovacích hodin není totéž jako 8 pracovních hodin. A nyní nastává kolotoč problémů, při kterém se organizace nestačí divit. Donátor zastoupený úřadem práce požaduje výuku odpovídající pracovní době, udělovatel akreditace, tedy MŠMT, požaduje výuku v režimu 45 minut. Jednoduché řešení není, vše se dokonale zkomplikuje. Když si k tomu přidáte další starosti a problémy, které zákonitě vznikají při realizaci každého projektu, pak máte zase o důvod víc, proč to nedělat. A odpověď z MŠMT na návrh změnit a zjednodušit časovou dotaci ve výuce dospělých tak, aby odpovídala pracovní praxi a pracovnímu právu, napsal asi opravdu „učitel“, protože se z ní dovíte, že: „Rozdělení hodinové dotace je legislativně ukotveno ve vyhlášce č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení, která v § 2 odst. 2) jednoznačně definuje rozdělení na trvání teoretické výuky 45 minut a 60 minut praktické výuky, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.“ Ale to jste věděli už před tím, když jste navrhovali odstranit hloupost z české legislativy.

Petr Otáhal, prezident AOA